A jedem...

neděle 14. únor 2010 20:30

Nasednu do auta. Pozdravím se se svým spolujezdcem. Sedím v klidu pár vteřin, připravuji se po všech možných a nemožných stránkách a jdu na to. Začíná mi další jízda v autoškole…

Zkontroluji zrcátka, připnu si bezpečnostní pás a upravím se sedačku. Sešlápnu spojku, zařadím jedničku, povolím přes zuby ruční brzdu a nastavím otáčky plynovým pedálem na 2000. Hurá… rozjela jsem se, aniž by mi to „chcíplo“. Pomalu jedu po silnici a snažím se držet směr a „neplavat". To mi bohužel moc nejde, takže do mé hlavy už začíná proudit nekonečný tok důležitých rad a tichých  nadávek na mojí adresu. Vím, že mám jet v klidu a v pohodě, ale to mi stále nejde. Snažím se a nic. Přidávám na rychlosti, ale před zatáčkou samozřejmě zpomalím. Ten směr jízdy mi pořád nejde dodržovat. Buď jedu ve škarpě nebo preventivně vjíždím do protisměru. Jsem z toho na nervy. Přijíždím k velké křižovatce v centru Plzně. Jsem první na semaforu, na kterém svítí červená. Nervy pracují na plné obrátky a já už teď vím, že se v klidu nerozjedu. Mám pravdu. Chcíplo mi to. Za mnou vztekle začínají troubit klaksony dalších netrpělivě čekajících aut. Nedivím se jim, také bych troubila. Je mi do pláče, ale nevzdávám to. Rozjedu se. Instruktor se trochu zklidní a jako vždy mi řekne: „Uklidněte se a jeďte.“ Jedu a dojíždím na určené parkoviště, kam za chvíli dorazí další student autoškoly.

 

„Nemá to cenu! Já se to prostě nikdy nenaučím!“ Křičím a chce se mi brečet.

 

„Jak nemá cenu? Všechno má cenu! Dneska to nestálo za nic. Ale dívejte se dopředu a nic nevzdávejte! O tomhle život není!“ Říká mi v klidu učitel.

 

„Já vím.“ Pípnu a vím, že má pravdu. Není to pravda jen v autoškole, ale ve všem co člověk dělá. Hlavně na to nesmím zapomínat a nepropadat panice.

 

Tak tuhle jízdu jsem absolvovala minulé úterý. Slzy se mi tlačily do očí. Další jízdu jsem měla za týden. Soustředila jsem se na jízdu a docela mi to i šlo (nebo spíš jelo). Uvidím tenhle týden... doufám, že přežiji já, instruktor, auto a všichni další účastníci silničního provozu.

 

Veronika Volfová

Poslední články autora

PepaTak to je teda velky14:2216.2.2010 14:22:40
danielaPovzbuzení20:5715.2.2010 20:57:49
zuzanaach jo...18:1715.2.2010 18:17:32
NULIVerunko,15:4415.2.2010 15:44:22
josef hejnaVeroniko, na mna zatím nemáte.09:3315.2.2010 9:33:54
NaďaShodou okolností07:4715.2.2010 7:47:30
Milan JirásekVšak přijde čas,04:2115.2.2010 4:21:58
JaromírJo jo, krásně napsané :-)22:5414.2.2010 22:54:58
Lída V.Máte kliku,22:1214.2.2010 22:12:12
PepíčekMilá Veroniko,21:0814.2.2010 21:08:09

Počet příspěvků: 10, poslední 16.2.2010 14:22:40 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Veronika Volfová

Veronika Volfová

Budu psát zejména fejetony a reportáže ze sociální oblasti, ale i ze všech oblastí mezilidských vztahů.

Mé jméno je Veronika Volfová a žiji nedaleko Plzně. Ráda se zabývám lidskými vztahy ze všech stran a baví mě žurnalistika a můj přítel.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Michael Hoeye/V písku času
  • Jaroslav Foglar
  • Markéta Dočekalová/Tvůrčí psaní pro každého

Co právě poslouchám

  • Alanis Morissette

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky