Moje malá premiéra

čtvrtek 12. listopad 2009 18:49

Připravovala jsem se na tu kratičkou chvíli několik dlouhých týdnů. Dny utíkaly jako minuty. Zatelefonovala jsem svému novému kolegovi. Domluvili jsme se na textu, který jsem se měla naučit a na „generálce“. Po příjezdu domů z práce jsem ihned zasedla k počítači a internetu. Vyhledala jsem si text písničky Knoflíky lásky.

V kalendáři je 29. říjen 2009 a je odpoledne. Přijíždím do naší klubovny Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých oblastní odbočky Plzeň – Jih rovnou z práce, kde se konalo pravidelné měsíční přátelské setkání našich členů. Už jsem byla plně očekávána a to hlavně plně nevidomým zpěvákem panem Josefem Ježkem. Ten už byl připravený s kytarou. Nechal mi na chvíli vydechnout a napít se trochu bílého vína. Zazpívali jsme s několika přítomnými členy pár trampských písniček, a pak jsme si zjednali chvíli klidu. Posadili jsme se s Pepíkem k sobě a vyzkoušeli jsme si společný duet. Všechno dopadlo v pořádku a oba jsme byli spokojeni. Ještě skoro hodinu trvala naše zpívaná a začali jsme se loučit. S Pepou jsme si společně zapěli ještě jedenkrát a Pepa mi ještě upozornil na to, že na příští akci 7. listopadu budu zpívat do mikrofonu. Hrůza a děs mě pojaly.

 

Nastal 7. listopad  dopoledne a já jsem kolem 11.30 dorazila do restaurace Éčko v Plzni na Slovanech. Náš duet měl zaznít v úvodu podzimního setkání členů naší odbočky. Na začátku programu zazpívala druhá zpěvačka s Josefem dvě chodské písničky a poté jedna z našich členek zarecitovala krásnou báseň o životě. Následoval můj výstup. Pepík počal hrát na klávesy a po předehře začal zpívat a já jsem se k němu přidala. Trémou se mi klepala kolena a nervy pracovaly na plné obrátky. Při refrénu jsem udělala malou chybu, ale ihned jsem se opět srovnala a v klidu dozpívala celou píseň. Pepa mi pochválil a to mi zahřálo na duši. Pokračovalo se recitací dvou báseň, u jedné z nich jsem autorkou. Setkání dále probíhalo dle programu a celá akce skončila kolem šesté hodiny večerní. Na úplném závěru jsme spolu zazpívali známou a příjemnou písničku Stánky.Tu už jsem zvládla bez sebemenší chybičky a pochvala, která se ke mně dostala mě zahřála po celém těle. Hřeje mě i na dále.

 

Tak to byla moje malá premiéra, kterou jsem úspěšně zvládla. Na další zpívanou s Josefem Ježkem se můžu už nyní těšit.Bude se konat 27. listopadu a tentokrát bez mikrofonu.

 

Veronika Volfová

Poslední články autora

jan kouřilZpěv je dar,17:1113.11.2009 17:11:28
NaďaMyslím, že bych16:5013.11.2009 16:50:52
zuzanaGratuluju!16:2813.11.2009 16:28:58
NULIVerčo, to jste09:4613.11.2009 9:46:38
josef hejnaVBeroniko, jste milá,21:2812.11.2009 21:28:58
VeronikaMoc vám děkuji,20:5112.11.2009 20:51:31
SvatavaI já vám gratuluji20:0012.11.2009 20:00:32
Lída V.Moc vám držím palce19:3412.11.2009 19:34:11
ANanakVeroniko,19:2812.11.2009 19:28:35

Počet příspěvků: 9, poslední 13.11.2009 17:11:28 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Veronika Volfová

Veronika Volfová

Budu psát zejména fejetony a reportáže ze sociální oblasti, ale i ze všech oblastí mezilidských vztahů.

Mé jméno je Veronika Volfová a žiji nedaleko Plzně. Ráda se zabývám lidskými vztahy ze všech stran a baví mě žurnalistika a můj přítel.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Michael Hoeye/V písku času
  • Jaroslav Foglar
  • Markéta Dočekalová/Tvůrčí psaní pro každého

Co právě poslouchám

  • Alanis Morissette

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky